Hniličkové z Měkynce

1. Ves Měkynec

Obec Měkynec se nachází v okrese Strakonice, kraj Jihočeský, zhruba 5,5 km severozápadně od Bavorova a 11 km západně od Vodňan. Vesnicí, rozloženou kolem velkého návesního rybníka, protéká Měkynecký potok.

Historie této osady je spjata s historií panství Bavorov, Helfenburk a Netolice. První písemná zmínka podle Pamětní knihy Měkynce je z roku 1334, kdy Měkynec příslušel hradu Bavorov a kníže Petr z Rožmberka do vsi poslal 5 rodin, které zde postavili chýše ze dřeva. Po jeho smrti v roce 1347 císař Karel IV. potvrdil jeho synům zboží Bavorovské čítající 22 vesnic, včetně Měkynce. Po založení hradu Helfenburk v roce 1355 se sídlo panství přesunulo z Bavorova na Helfenburk. V 15. století došlo ke střídání majitelů panství, které trvalo až do roku 1503, kdy jej kupuje Petr Vok a Oldřich z Rožmberka za 14 500 grošů od Oldřicha, hraběte z Hardeka.  Po smrti Petra Voka získává panství v rozporu se závětí Petra Voka Jindřich z Rožmberka. Roku 1593 poslední z Rožmberků, Petr Vok, prodává hrad, který byl již pustý, s celým panstvím městu Prachatice. Po bitvě na Bílé Hoře byl majetek města za účast na stavovském povstání císařem Ferdinandem II. zkonfiskován, a darován Janu Oldřichovi z Egenberku. Po vymření Egenberků roku 1717 přechází majetek včetně hradu a přilehlého panství do vlastnictví Schwarzenberků.

Třicetiletá válka (1618-1648) výrazně poznamenala život v našich zemích. Vlivem válečných útrap (vojenská tažení, četné morové epidemie) a emigrace došlo k výraznému snížení počtu obyvatel (v Čechách téměř o polovinu, na Moravě o třetinu). České země utrpěly ztráty ekonomické tažením vojsk a s tím souvisejícím drancováním (již r. 1619 proběhla jedna z prvních bitev třicetileté války nedaleko Vodňan, u Záblatí, kde se střetla stavovská armáda generála Mansfelda a habsburská armáda pod vedením maršála Buquoye. Třetina polnosti zůstala ladem a třetina statků, usedlostí byla buďto vypálena nebo zpustla. Válka skončila v roce 1648 podepsáním vestfálského míru. Situace na českém venkově byla neutěšená. Všude byla vidět zkáza a zpustlá krajina. Opuštěné, částečně nebo zcela vylidněné vesnice, zubožené obyvatelstvo. Obnova zpustošených vsí trvala dlouho a další pohroma pro zesláblé obyvatelstvo na sebe nedala dlouho čekat. V letech 1679–1680, resp. 1681 proběhla velká morová epidemie. Mor se v roce 1679 rozšířil z Vídně na Moravu a do jižních Čech. V roce 1680 řádil zvláště v Praze, kde dle úředních záznamů zemřelo dvanáct tisíc lidí, téměř třetina obyvatel. Silně byly postiženy i střední Čechy, nejvíce u hlavních silnic, kde byla místy úmrtnost i přes 50 %. Naopak horským oblastem se mor vyhnul. Epidemie měla asi 100 tisíc obětí. Předposlední velká epidemie, vedla k reorganizaci péče o hygienu a čistotu ulic. V letech 1713–1715, resp. už od 1711 proběhla poslední velká morová epidemie. Epidemie přišla roku 1713 z Uher do Rakous a Čech, roku 1714 zasáhla Moravu a doznívala ještě roku 1715. Silně byla postižena Praha, kde dle úředních záznamů zemřela víc než čtvrtina obyvatel, třináct tisíc osob. V Čechách zemřelo 200 tisíc lidí. Poté začala ve velkých městech vznikat kanalizace a výskyt epidemií byl zcela potlačen.

2. Pavel Hnilička, šenkýř z Mahouše

Prvním dohledaným předkem v přímé linii je Pavel Hnilička a od současnosti jej dělí 12 generací jeho mužských potomků a téměř 350 let. Datum a místo jeho narození není dohledáno. Jediný známý údaj je podle sirotčího seznamu pro panství Netolice, že byl šenkýřem z Mahouše  a zemřel v Budyni pravděpodobně v roce 1669. Knihy zemřelých z této doby nebyly zachovány, ale v soupisu sirotků za rok 1668, žádný zápis nebyl uveden, tudíž zemřel asi v roce 1669. Jako syn Pavla Hniličky je v sirotčím seznamu uveden Ambrož Hnilička (asi 1636-1733).  

Sirotčí soupis panství Netolice z roku 1669.

„Pavla Hniličky šenkýře z Mahouše, Ambrož syn svobodně rodilý (=narozen jako svobodný nepoddaný) 29.?.1668 předstoupíc před pana hejtmana s Bartolomějem Zimou ze vsi Svinětic a Martinem Vondrýsem ze vsi Budyně dobrovolně J.M. knížecí za dědičného poddaného rukou podáním se poddal ku kterémužto cíli témuž s Dorotou czerou nadedotčeného (=výše zmíněného) Martina Vondrýsa k manželství povoleno jest na ten způsob se při témž Vondrejsovi zdržovati, a on jemu pro nedostatek zdraví a sešlost věku svého svůj dvůr pustiti, chce.“

Z tohoto zápisu vyplývá, že Pavel byl svobodný nepoddaný a Ambrož dobrovolně vstoupil v poddanství Knížeti Egenberkovi. Rovněž není zachována kniha oddaných, tudíž ani zápis o sňatku s dcerou Martina Vondrýse z Budině s Dorotou Vondrýsovou (? – 1722). Podle Berní ruly je v obci Budyně zapsán Martin Vondříš s poznámkou Martin Zimův, Vondříš po chalupě, z čehož lze usoudit, že Bartoleměj Zima mohl být Martinův bratr.

Přesto se nabízí teorie, že Pavel Hnilička pochází z Velešína, viz. seznam z Berní ruly. V roce 1678 byli oddáni Jan Hnilička, syn Pavla Hniličky z Velešína a Kateřina Hanžlová z Heřměně, žili v nedalekých Sviněticích, kde asi v roce 1696 Jan umírá. Zmíněný Jan by tedy mohl být Ambrožův bratr.

Oddací zápis Jan Hnilička a Kateřina z roku 1678.

Ambrož s Dorotou nezůstali v Budyni, ale odešli do Měkynce. Dokládá to soupis poddaných z roku 1684 a zápisy narození jejich dětí v matrikách vedených pro Měkynec (vedené od roku 1677). V Měkynci byly sedláci na gruntu, který později měl čp. 8, a podle kroniky obce Měkynec se zde říkalo „ u Hněličků“.

Soupis poddaných z roky 1684 - Měkynec

Ambrož a Dorota měli celkem 11 dětí – Marjánu, provdanou za Jana Bíska (1672-1736), Matěje (1675), Dorotu, provdanou Chlanda (1677), Annu, provdanou Krejcha (1679), Vavřince (1681), Václava (1684-1761), Josefa (1686), Víta (1688), Simona, Majdalénu, provdanou Urban (1694) a Alžbětu, provdanou Král.

Dorota Hniličková zemřela v roce 1722 a Ambrož se v roce 1726 v již pokročilém věku podruhé oženil s Marjánou Součkovou.

Oddací zápis druhého sňatku Ambrože Hniličky s Marjánou Součkovou

Podle knihy zemřelých umírá Ambrož Hnilička 7. listopadu 1733 ve věku 97 let, je otázka, do jaké míry je tento údaj spolehlivý, jelikož zápis roku a ani místa narození se nepovedl dohledat.

Zápis z knihy úmrtí Ambrož Hnilička 1733 Měkynec

Po Ambroži Hniličkovi přebírá chalupu syn Václav Hnilička, narozený 4. dubna 1684 což je období kdy řádila v jižních Čechách morová epidemie.